OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak takhle to dopadá, když dojde skupince Finů náhle pitivo. Náhle, tedy dřív než je síla libého moku stačí sklátit pod stůl. V návalu nudy se pak začnou ploužit po místnosti (typicky po zkušebně) směrem ke svým nástrojům a než dorazí další zásoby, založí punkovou kapelu a v pár minutách vyseknou zbrusu novou desku.
Desku. Jednu asi tak z mnoha tisíc na světě. Jenže tahle je trochu výjimečná tím, že v obsazení čítá zpěváka legendární (ovšem jen ve Finsku) punkové úderky KLAMYDIA, bubeníka dobře známých druholigových TO/DIE/FOR a SINERGY a hvězdu metalového nebe, kytarového mága a rokéra každým coulem Alexiho „Wildchild“ Laiha z geniálních CHILDREN OF BODOM. Výsledný efekt? Asi jako když spojíte dohromady SEX OFFSPRING a JUDAS MAIDEN střižené Lemmyho syndromem. Mocná neopunková animalita se tu snoubí s relativně technickými bicími a… heavymetalovou kytarou? Ano, slyšíme dobře. Mistr Laiho sice v domovské kapele stále přitvrzuje, ale rozhodně nezapomíná na kořeny svých milovaných 80. let. Je příjemné slyšet, že ani do sranda projektu, kterým KYLÄHULLUT doufám je, nepřispívá žádným odpadem, ale poctivě vyvedenou kytarovou linkou a sem tam rychlokvaškovým sólem. Prostě dává tomu, co se do toho vejde. No upřímně, ono se toho do skladeb s průměrnou stopáží minutu padesát zase tolik nevejde, ale co se vejde, to tam nacpe. Trochu svérázné je i použití čistokrevné finštiny, díky čemuž může „Keisarinleikkaus“ fungovat i jako poměrně kvalitní výuková nahrávka k 9. lekci učebnice „Finsky bez učení za 9 minut“. Otázkou je, jaké že výrazy se to vlastně naučíte.
Tenhle matroš je prostě hlína. A jinak se to ani nedá brát. Pokud se chcete pobavit a uvolnit, vohulte to na plný koule a vesele si to prožeňte palicí. Pak si dejte pivo a pak dalších dvacet a pak už to bude stejně všechno jedno… voe.
Finský neoneopunk se stigmatem heavy metalu 80. let, načichlý smradem piva a hraný v záchvatech smíchu specifického finského humoru, který málokterý nefin pochopí.
8 / 10
Alexi Laiho
- Kytara, zpěv
Tonmi Lillmann
- Bicí
Vesku Jokinen
- Zpěv
1. Maksa paskana
2. Kriitikoiden hautausmaa
3. Nörtin surma
4. Aika
Vydáno: 2004
Vydavatel: Krĺklund Records
Stopáž: 8:59
Výtečná prdel! Notorický agropunk´n ´roll, který vrčí jako motorová hlava, štěbetá jak nakalený Fin a přitom nezapře slušné instrumentální vybaveníčko páně Laiha. Ještě, že to má jen devět minut a čtyři tracky, protože jinak by asi pointa zanikla (už některé momenty v rámci téhle mini stopáže jsou poněkud nepřesvědčivé), jenže ona ta pointa v podobě nařachaného válu "Aika" stojí fakt za to. Hudba pro chvíle pohody, kdy alkohol teče proudem a mozek pracuje na povinné minimum! KILLANDHULIT!
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.